Antonín Chittussi / 1847-1891

Chittussiho děd přišel do Čech z italské Ferrary jako kupec a usadil se v Ronově n. Doubravou, otec Jan zde byl starostou a věnoval se osvětové vlastenecké činnosti. Po ukončení reálky v Čáslavi a Kutné Hoře studoval Antonín rok na pražské polytechnice, odkud roku 1866 přešel na Akademii. Počátkem roku 1869 odešel na Akademii do Mnichova do ateliéru Hermanna Anschütze a na podzim nastoupil vojenskou službu ve Vídni. Od roku 1870 opět pokračoval ve studiu v Praze, roku 1872 podnikl cestu do Uher a na Slovensko. Koncem roku 1876 se stal jedním z hlavních aktérů Woltmannovy aféry, byl odsouzen ke krátkému pobytu ve vězení a Akademii definitivně opustil. Najal si ateliér společně s Františkem Ženíškem, přátelil se s Mikolášem Alšem a s literáty Jaroslavem Vrchlickým a Juliem Zeyerem, který ho seznámil s politikem Františkem Braunerem. V jeho rodině vyučoval malbě mladší dceru Zdenku, se kterou navázal intimní přátelství. Počátkem března roku 1879 odjel do Paříže; maloval město i jeho periferie a stále častěji zajížděl pracovat do Fontainebleau a Barbizonu. Již od roku 1880 vystavoval na pařížském salonu. V únoru 1884 připravila Drouotova síň v Paříži aukci šedesáti Chittussiho prací a poté se malíř vrátil do Čech. Na jaře roku 1885, v první polovině roku 1887 a v průběhu Světové výstavy 1889 znovu navštívil Francii. Mezi léty 1886–1889 pracoval v jižních Čechách, na Orlici, u Hradce Králové, v Ronově a na Jihlavce. Roku 1888 se u něj objevily první zdravotní potíže, roku 1890 absolvoval léčebný pobyt ve Vysokých Tatrách, avšak následujícího roku ve věku čtyřiačtyřiceti let podlehl tuberkulóze.