Ferdinand Maxmilián Brokof / 1688-1731

Narozen na Červeném Hrádku u Jirkova jako druhý syn řezbáře Jana Brokofa, pocházejícího ze Spišské Soboty. Vyučil se v otcově dílně, jeho tovaryšská cesta směřovala pravděpodobně do Vídně, na akademii bratří Strudelů. Jeho tvůrčí podíl na tvorbě pražské brokofovské dílny začíná převažovat od roku 1709, ačkoli oficiálně převzal vedení dílny až po smrti otce (1718) a staršího bratra (1721). Jeho nejznámějšími díly jsou některé ze soch a sousoší na Karlově mostě (Sv. Vojtěch; Sv. Kajetán; Sv. František Borgia; Sv. Vincenc z Ferrery a Prokop; Sv. Vít; Sv. Jan z Mathy, Felix z Valois a Ivan). Z jeho ruky vyšlo mnoho volných statuí, často zpodobňujících sv. Jana Nepomuckého, stejně jako sochařských výzdob architektury (dům u Hopfenstocků na Novém městě, Morzinský palác na Malé Straně, dům U zlatého jelena na Malé Straně, zámecký sýpka v Děčíně) a sloupu (Hradčanské náměstí). Na rozdíl od většiny domácích umělců baroka byl Brokof bytostným sochařem, dával přednost práci v kameni, přece však jeho dílo obsahuje i řezbářské soubory pro sakrální interiéry (kostel sv. Havla a kostel sv. Haštala na Starém Městě, kostel Navštívení Panny Marie v Petrovicích u Rakovníka). Díky své vazbě na vídeňského architekta a sochaře Johanna Berharda Fischera z Erlachu získal Brokof několik zakázek na provedení sochařských celků podle jeho návrhů (náhrobek Jana Vratislava z Mitrovic v kostele sv. Jakuba na Starém Městě, kurfiřtská kaple katedrály ve Vratislavi, hlavní oltář kostela sv. Karla Borromejského ve Vídni). Poslední zakázku na kompletní plastickou výzdobu klášterního kostela ve slezském Křesoboru dokončila již dílna pod vedením tovaryše Antonína Dorazila. Brokof zemřel v pouhých 43 letech na silikózu. Spolu s Matyášem Bernardem Braunem tvoří dvojici nejvýznamnějších sochařů českého baroka, v protikladu k Braunově krajně expresivnímu stylu se Brokofova díla vyznačují důrazem na klenutí objemů, pádností pohybů a úsporností v členění draperie.