František Ženíšek / 1849-1916

Ženíšek byl malířem historických, alegorických a náboženských výjevů, portrétistou, tvůrcem nástěnných maleb a dekorativních výzdob do architektur, významným příslušníkem generace Národního divadla. Základům kresby a malby se učil u Karla Javůrka, v letech 1863–1865 a 1866–1874 studoval na pražské Akademii u Eduarda Engertha, Josefa Matyáše Trenkwalda a Jana Sweertse, školní rok 1865–1866 strávil na Akademii ve Vídni. Roku 1875 odjel přes Vídeň do Belgie, kde získal zakázku na vytvoření nástěnných obrazů na radnici v Courtray podle Sweertsových návrhů. V letech 1875–1877 prováděl společně s Josefem Tulkou a Maxmiliánem Pirnerem podle Trenkwaldových skic kartony pro okna Votivního kostela ve Vídni. Roku 1878 v době světové výstavy navštívil Paříž a v následujícím roce podnikl společně s Mikolášem Alešem studijní cestu do Itálie. V této době začal pracovat na soutěžních návrzích pro Národní divadlo; realizoval první oponu, která shořela při požáru divadla roku 1881, alegorické malby na stropě hlediště a společně s Mikolášem Alšem lunety ve foyeru. Roku 1884 navštívil Holandsko a na objednávku Josefa Šebastiana Daubka vytvořil monumentální plátno Oldřich a Božena. V letech 1885–1896 byl profesorem nově založené Uměleckoprůmyslové školy (asistentem mu byl Jakub Schikaneder) a 1896–1915 působil jako profesor pražské Akademie.