Otakar Švec / 1892-1955

Otakar Švec se narodil 23. listopadu 1892 v Praze do rodiny uměleckého cukráře. Od otce tak mohl pochytit základy modelování, které se rozhodl rozvíjet, když po absolvování nižší reálky dokončil středoškolské vzdělání ve tříleté tzv. “všeobecné škole” pražské Umělecko-průmyslové školy. V roce 1912 byl Otakar Švec přijat na Akademii výtvarných umění do speciálky figurálního sochařství. Profesorem zde byl Josef Václav Myslbek, ten však ponechával výuku na svém asistentu Janu Štursovi. Štursa si mladého studenta oblíbil a Švec absolvoval jím vedenou speciální medailérskou školu. V roce 1919, když se Štursa stal po Myslbekovi profesorem ateliéru figurálního sochařství, povolal Švece na místo asistenta. Roku 1920 získal umělec roční stipendium pro studium v Paříži, mimo jiné v Bourdellově ateliéru.

Ve 20. letech tvoří Švec ve stylu civilismu díla, vyznačující se racionální výrazovou zkratkou a zaměřená na vyjádření pohybu. Z této doby také pochází jeho nejslavnější plastika, bronzový “Motocyklista / Sluneční paprsek”, vystavený na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži roku 1925. V témže roce zemřel Jan Štursa; Otakar Švec za něj po jistou dobu provizorně vedl ateliér figurálního sochařství, profesuru však nakonec nezískal, a proto Akademii opustil. Již od poloviny 20. let vycházejí ze Švecovy dílny monumentální realistické plastiky pro pomníky a alegorické figury pro výzdobu nových staveb, z nichž nejvýznamnější jsou personifikace ctností pro Památník osvobození na Žižkově. Vedle toho ovšem po celou dobu Švecovy tvůrčí činnosti nacházelo jeho realistické zaměření spolu se schopností psychologického vhledu uplatnění v portrétních bustách.

Poslední Švecovou zakázkou byl nechvalně proslulý žulový pomník J. V. Stalina na Letné, spojující volnou plastiku hlavní postavy a vysoký reliéf osmi doprovodných figur. Pro realizaci pomníku musel sochař v nedostatečné časové lhůtě připravit nejprve menší hliněný model, následně další, vysoký tři metry. Již práce na modelu narážela na technické i umělecké problémy, které se ještě znásobily při převádění díla do definitivního materiálu. Otakar Švec, pronásledovaný kritikou, spáchal 4. dubna 1955, ještě před odhalením pomníku, sebevraždu.