Mikuláš Medek / 1926-1974

Narodil se v Praze do umělecké rodiny (jeho dědečkem z matčiny strany byl malíř Antonín Slavíček). V letech 1942-44 navštěvoval státní grafickou školu. V roce 1945 započal studia na Akademii výtvarných umění v Praze, hned příští rok však přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, studoval u profesorů Františka Muziky a Františka Tichého. Po třech letech byl při prověrce z politických důvodů z vysoké školy vyloučen. Jeho tvůrčí činnost probíhala v izolaci, nebyl členem žádné z tvůrčích skupin, samostatné výstavy mu byly do konce 50. let zamítány pro neslučitelnost jeho díla s oficiálně ustaveným zaměřením socialistického umění. Jeho první samostatná výstava se tak směla konat až v roce 1963 v Teplicích. Pak již díky mírnému uvolnění politických poměrů v Československu mohly následovat výstavy další, domácí i zahraniční, dokonce v zemích tehdejšího západního světa. Vývoj jeho tvorby bývá dělen do šesti období. Z nich v prvních dvou (zhruba mezi lety 1945-51) byl jeho projev zaměřen surrealisticky. Ve třetím, dnes nejvýše ceněném, období (léta 1952-57) zpodobuje výjevy z běžného života způsobem, jaký nutí pozorovatele nahlédnout absurdnost, nesmyslnost každodenně mechanicky probíhajících situací. Hlavní roli na plátnech hrají figury velkého měřítka, nepřirozeně stylizovaných proporcí s velkými hlavami a prodlouženými údy. Ve čtvrtém a pátém období (léta 1958-65) stojí ve středu Medkova zájmu plocha obrazu a její struktura, tvorbu vystihuje pojem „preparované“ obrazy. Medek pracuje s hmotou barvy v několika vrstvách kladených na sebe. Vedle olejových barev užívá syntetický email, barevnost drží nejčastěji v červeném a modrém odstínu. Hmotu nanáší špachtlí, jednotlivé barevné vrstvy propojuje dekalkováním, prorýváním a vyškrabováním. Figura v obraze postupem čtvrtého období nadobro zaniká, aby však hned v pátém období zahájila svůj návrat. Tehdy v rozsáhlých cyklech, složených z početných řad, vznikají krajně abstrahovaná poprsí v zářivých tónech a v reliéfně rozrůzněné struktuře barevné hmoty. V šestém období (léta 1966-74) se Medek nadále soustřeďuje na zobrazení poprsí, která občas v názvu nesou jméno konkrétní osoby, jednotlivé rysy lidské fyziognomie jsou však nyní nahrazeny předměty. Z obrazů dýchá ironický odstup od přetechnizované civilizace. Roku 1964 se Medek stal členem Svazu československých výtvarných umělců. V průběhu 60. let dostával zakázky na knižní ilustrace, realizoval nástěnné obrazy pro budovy ČSA v Damašku, Košicích, Paříži a pro letiště v Praze – Ruzyni. Ve věku 47 let Mikuláš Medek zemřel na následky vleklých zdravotních potíží.