Mikoláš Aleš / 1852-1913

Malíř, kreslíř a ilustrátor, tvůrce návrhů na fresky a sgrafita do architektury. Pocházel z rodiny mirotického písaře. Od roku 1869 studoval na pražské Akademii u Josefa Matyáše Trenkwalda a Jana Sweertse, 1876 spolu s Antonínem Chittussim musel školu opustit po tzv. Woltmannově aféře. V letech 1876–1879 pobýval v Suchdole u Prahy u statkáře Alexandra Brandeise, pro kterého vytvořil řadu obrazů, kreseb a malovaný nábytek, mj. čtyřdílnou malířsky zdobenou zástěnu, do jejichž motivů promítl svůj zájem o symboly živlů. Uvolněným malířským gestem a dokonalou ornamentální skladebností jednotlivých heraldických a emblematických motivů předznamenávala tato práce již secesní tvarosloví. Roku 1879 společně s Františkem Ženíškem zvítězili pod heslem Okřídlená paleta v soutěži na výzdobu foyeru Národního divadla a obdrželi první cenu, která obnášela studijní cestu do Itálie. Témata svých prací hledal především v Palackého Dějinách a v Rukopisu královédvorském a zelenohorském. Dobové odsouzení jeho monumentální malby Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem (1878) bývá označováno za příčinu Alešovy rezignace na další malířskou práci; těžištěm jeho tvorby zůstala nadále kresba na motivy českých dějin, především z husitského období, a lidových písní. Ilustroval Havlíčkovy Tyrolské elegie, oba Rukopisy, romány a povídky Karla Václava Raise, Aloise Jiráska, Václava Beneše Třebízského, Jakuba Arbese a mnoha dalších. Tvořil rozměrné uhlové kartony jako předlohy pro fresky a sgrafita na průčelí domů (Praha, Plzeň, Pardubice, Slaný, Vsetín atd).